Dvě palety tureckých sušených meruněk mohou vypadat jako naprosto odlišné produkty — jedna jasně oranžová, druhá tmavě hnědá — a kupující noví v této kategorii často předpokládají, že se dívají na rozdíl v kvalitě. Nejsou. Dívají se na procesní rozhodnutí, které mělo být záměrně učiněno ve fázi specifikace, protože určuje, na jaký regál produkt patří, co musí uvádět štítek a jak se ovoce chová při skladování.
Co oxid siřičitý skutečně dělá
Ošetření oxidem siřičitým zachovává karotenoidní pigmenty, které dávají meruňkám oranžovou barvu, a zpomaluje enzymatické hnědnutí, k němuž by jinak docházelo během sušení. Neošetřené ovoce přirozeně oxiduje a prochází přes jantarovou barvu do tmavě hnědé. Dužina, obsah cukru a samotné ovoce zůstávají nezměněny; co se mění, je zachování barvy a do jisté míry to, jak si vzhled udrží po měsících ve skladu. Nazvat jeden stupeň „přírodním“ a druhý „zpracovaným“ je technicky spravedlivé, ale komerčně nepomáhá, protože oba mají legitimní odbytové kanály a žádný nenahrazuje ten druhý v kanálu, kam patří.
Důsledek pro označování
Zde přestává být rozhodnutí kosmetickou záležitostí. Podle pravidel EU musí být oxid siřičitý a siřičitany deklarovány jako alergen, pokud jsou přítomny nad 10 mg/kg nebo 10 mg/litr, vyjádřeno jako celkový SO₂. To znamená, že volba ošetření se dostává na štítek, do prohlášení o alergenech a do specifikace, kterou maloobchodník schvaluje. Kupující, který nechá rozhodnutí na baličce, ho objeví ve fázi grafiky, což je nákladné místo pro objevení. Dohodnout stupeň už ve fázi briefu — s odpovídající úrovní SO₂ zapsanou do specifikace — nestojí nic a předchází zbytečnému tisku.