Silice vhozená do tonika se nerozpustí – vytvoří kuličky, zakalí kapalinu a usadí se v mastném prstenci kolem hrdla lahvičky. U jakéhokoli vodního produktu, kde je čirost součástí slibu – pleťová tonika, hydratační mlhy, micelární vody, vodné séra, spreje do místností a na textil – je toto chování vada. Solubilizace je technika, která vnese lipofilní olej do čirého vodného roztoku, a zvládnout ji dobře se odvíjí od několika ovladatelných proměnných.
Proč se olej a voda odmítají mísit
Silice jsou lipofilní. Jejich složky – monoterpeny, seskviterpeny a okysličené aromatické látky – jsou nepolární molekuly bez náboje, který by mohl vstoupit do polární sítě vody. Když přidáte olej do vody, obě látky minimalizují kontakt: olej se rozpadá na kapičky, které rozptylují světlo a dávají mléčný vzhled, poté se spojují a stoupají vzhůru, přičemž na hladině zanechávají viditelný prstenec. Žádné míchání to nenapraví, protože jakmile míchání ustane, kapičky se opět spojí. Voda a olej nejsou tvrdohlavé; jednoduše se řídí polaritou.
Jak solubilizátor vlastně funguje
Solubilizátor je tenzid s vysokým HLB (hydrofilně-lipofilní rovnováha), což znamená, že je celkově silně k vodě přátelský, ale nese lipofilní ocásek. Nad prahovou koncentrací se tyto molekuly samovolně skládají do micel – mikroskopických kuliček s olejovými ocásky směřujícími dovnitř a k vodě přátelskými hlavami směřujícími ven. Silice je vtažena do lipofilního jádra a účinně skryta před vodou, zatímco hydrofilní obal drží každou naplněnou micelu rozptýlenou. Protože jsou micely mnohem menší než vlnová délka viditelného světla, nerozptylují ho, takže kapalina vypadá čirá. Olej není chemicky rozpuštěn – je zabalen.