Čajová značka prodávající do tří nebo čtyř zemí rychle narazí na problém, který nemá nic společného se samotným čajem: na malém sáčku nebo obálce není dost místa na to, aby se vešlo všechno, ve všech jazycích, v čitelné velikosti. Vícejazyčné balení je stejnou měrou úkol designu a plánování jako úkol překladu a bývá to problematické, když se s tím zachází jako s dodatečným nápadem ve fázi tisku místo jako s rozhodnutím učiněným včas. Toto je obecné plánovací vodítko, ne právní poradenství — povinný obsah etikety si pro každý trh, na který prodáváte, ověřte s regulatorním poradcem.
Proč jedna etiketa málokdy pokryje každý trh
Čaj prodávaný doma, přes evropského distributora a na tržišti v jiném regionu jen málokdy čelí stejným očekáváním všude. Místní maloobchodník může na samotném balení vyžadovat jazyk země, ve které působí; zahraniční kupující v internetovém obchodě může tolerovat menší blok sekundárního jazyka, pokud jsou tam klíčové informace. Zacházet s „vícejazyčností" jako s jedním jednotným požadavkem, místo jako se sadou tržně specifických potřeb vrstvených na sebe, bývá obvykle první chybou.
Rozhodování, které jazyky skutečně musí být na balení
Praktickým výchozím bodem je krátký seznam potvrzených prodejních trhů, ne seznam ambiciózní. Odtud pomáhá rozdělit obsah do dvou úrovní: informace, u kterých se očekává, že musí být ze zákona přítomny v místním jazyce pro daný trh, a text zaměřený na spotřebitele — příběh značky, poznámky k chuti, krátký tip k louhování — který může rozumně zůstat v menším počtu jazyků, aniž by to poškodilo prodej. Trhy, které sdílejí podobná jazyková a etiketová očekávání, lze často seskupit do jedné sdílené grafiky, což zjednodušuje tiskové náklady a zásoby.
Plánování prostoru na malém sáčku a obálce
Sáček se šňůrkou a visačkou zabalený ve vlastní obálce má velmi málo potisknutelné plochy a toto omezení nezmizí jen proto, že se tam musí vejít pět jazyků. Užitečnou hierarchií je udržet přední stranu jen na název značky, název produktu a jeden nebo dva prioritní jazyky, pak posunout plnější vícejazyčný blok — složení, čistou hmotnost, pokyny k louhování — na zadní stranu nebo chlopeň obálky, kde je menší velikost písma přijatelnější. Samotnou gramáž lze upravit podle produktu, například v rozsahu 1,5–3 g, ale toto rozhodnutí patří do konverzace o receptuře a nákladech, ne do rozvržení etikety.