Výběr nosného oleje je rozhodnutí o "profilu mastných kyselin"
Při formulaci péče o pleť jsou nosné (fixní/rostlinné) oleje příliš často vybírány podle marketingového příběhu; správné rozhodnutí se dělá na základě profilu mastných kyselin a oxidační stability. Každý rostlinný olej je směsí nasycených, mononenasycených (olejových) a polynenasycených (linolových, linolenových) mastných kyselin, a tento poměr řídí jak pocit na pokožce, tak trvanlivost. První otázkou pro formulátora není "který olej je právě trendy?", ale "který profil vyhovuje olejovo-vodní rovnováze a smyslovému cíli této receptury?"
Profil mastných kyselin a pocit na pokožce
- Oleje bohaté na kyselinu olejovou (např. olivový, meruňkových jader): bohatší, více okluzivní, vhodné pro suchou pleť; ale jen mírně odolné vůči oxidaci.
- Oleje bohaté na kyselinu linolovou (např. slunečnicový, hroznových jader, šípkový): lehčí, rychle se vstřebávající; často spojované s obnovou bariéry; ale jako polynenasycené jsou náchylnější k oxidaci.
- Nasycené pevné tuky (např. kokosový): nejvyšší oxidační stabilita, ale těžší a u některých typů pleti budí obavy o komedogenitu.
Olej s vysokým obsahem kyseliny linolové může být pro pleť žádoucí, ale formulátor musí vyvážit jeho nákladovou stabilitu antioxidantem a obalem.
Komedogenita: nejednoznačný pojem
Na internetu nalézaná "škála komedogenity" 0–5 není standardizovaným kosmetickým testem; pochází ze starých studií na králičích uších a spolehlivě nepředvídá úroveň v hotovém výrobku vzhledem k dalším složkám a variabilitě mezi jednotlivci. Praktický přístup: místo posuzování oleje podle jediného "skóre" jej vyhodnoťte v kontextu cílového typu pleti, úrovně použití a celé receptury, a validujte spotřebitelským testem použití tam, kde je to potřeba.