Norsko je trh, který exportéři nejčastěji zpackají, protože předpokládají, že Evropa je jeden postup. Není členem EU, zemědělství stojí mimo jeho dohodu o EHP, a přestože jeho pravidla bezpečnosti potravin jsou fakticky sladěna s pravidly EU — což činí technické standardy uklidňujícně známé — cesta cel a registrace je skutečně oddělená. Zacházet se zásilkou do Norska jako se zásilkou do EU s jinou adresou je nejběžnější způsob, jak přijít o několik týdnů.
Registrační cesta
Komerční dovozy potravin do Norska se oznamují a registrují u Mattilsynet, norského úřadu pro bezpečnost potravin. To je procedurální těžiště a zde leží vlastní povinnosti norského dovozce. Pro dodavatele je praktickým důsledkem to, že dokumentační balíček musí sloužit norskému podání, nikoli podání do EU — ve většině případů stejné podkladové důkazy, ale s jiným cílem. Protože samotné bezpečnostní standardy jsou sladěné s EU, dodavatel již pracující podle evropské dokumentační disciplíny nezačíná od nuly; jen přesměrovává.
Kde jsou cla, a kde nejsou
Norská dovozní ochrana se řídí jasnou logikou: je vysoká u toho, co si země vyrábí sama, a nízká nebo žádná u toho, co ne. Maso, mléčné výrobky a obiloviny jsou silně chráněny. Sušené ovoce, ořechy, čaj a koření — nic z toho Norsko nepěstuje — čelí nízkým nebo nulovým clům, což je přesně důvod, proč tyto kategorie dominují reálnému seznamu dovozu pro tureckého dodavatele. Zpracované potraviny jako cukrovinky mohou nést mírná cla, takže sazbu je třeba kontrolovat produkt po produktu, nikoli odvozovat z kategorie. Turecko již Norsko zásobuje olivami, olivovým olejem, sušeným ovocem, luštěninami a kořením, takže jde o fungující obchodní cestu, nikoli teoretickou.