Spojené státy jsou jedním z nejpřístupnějších velkých trhů pro tureckého dodavatele potravin a zároveň jedním z nejsnáze nepochopených, protože zátěž ohledně souladu leží kdesi neintuitivně. Podle Programu ověřování zahraničních dodavatelů (FSVP) musí právě americký dovozce ověřit, že každý zahraniční dodavatel vyrábí potraviny splňující americké bezpečnostní standardy. Úkolem dodavatele tedy není stát se „schváleným“ — takový status neexistuje — ale předat dovozci sadu dokumentů, díky které jeho program obstojí.
Fráze, která ukončí důvěryhodnost dodavatele
„Schváleno FDA“ stojí za to řešit jako první, protože se objevuje na více exportérských webech než jakékoli jiné tvrzení o souladu a přitom není skutečná. Potravinářské provozy se u FDA registrují. Registrace je administrativní krok, ne potvrzení, a FDA dodavatele neschvaluje, necertifikuje ani nedoporučuje. Dodavatel, který inzeruje schválení FDA, buď rámec špatně pochopil, nebo počítá s tím, že jej špatně pochopí kupující. Tak či tak zkušený americký dovozce toto tvrzení čte spíš jako varování než jako ujištění — což z něj dělá nezvykle nákladný kus marketingu.
Co sada dokumentů skutečně obsahuje
Váhu nesou šest věcí. Certifikát analýzy specifický pro danou šarži, s parametry odpovídajícími skutečným rizikům produktu, ne obecnému panelu. Plán bezpečnosti potravin nebo dokumentace založená na HACCP, podle které výrobní provoz pracuje. Údaje o registraci provozu. Záznamy o sledovatelnosti šarže, které umožní zásilku zpětně dohledat ke zdroji. Informace o alergenech a složení. A specifikační listy, které uvádějí, co produkt je, aby dovozce mohl potvrdit, že to, co dorazilo, odpovídá tomu, co bylo ověřeno. Která rizika je třeba testovat, je specifické pro daný produkt: aflatoxin u ořechů a sušených fíků, rezidua pesticidů u bylin a botanik a tak dál napříč katalogem.
